Virtualizovaná kauzální architektura perceptu

Motivace a výzkumná otázka

Neuronová síť může správně klasifikovat barvu, zvuk nebo objekt, aniž by uvnitř obsahovala stav, který by bylo smysluplné nazvat perceptem. Stejně tak může jazykový model vytvořit věrohodnou větu o vjemu, aniž by tato věta byla způsobena senzorickou nebo rekurentní reprezentací. VQCA proto nezačíná otázkou, zda systém „má qualia“, ale přísnější otázkou: jaká minimální vnitřní architektura by dovolila odlišit živý percept od vstupního labelu, redundance, paměťového replaye a následné motorické odpovědi?

Výzkum vyšel z domněnky, že refrakterní fáze neuronu není pouze omezením přenosu. Pokud stejný funkční výsledek může vzniknout jinou fyzickou cestou právě proto, že dříve použitá cesta je dočasně nedostupná, vzniká možnost virtualizace realizace. TRV ukázala omezené případy zachování perceptu při změně cesty. VQCA rozšířila otázku ze substituce jedné dráhy na architekturu celého pole: jak se cesty skládají, kdy se ruší, jakou informaci nesou, jak se jejich význam učí a zda jejich živý stav může být kauzální příčinou reportu.

Zrak je hlavní experimentální modalitou, protože nabízí prostorovou varietu, sousedství a kontextové iluze, v nichž je lokální fyzická hodnota oddělitelná od výsledného vzhledu. Zvuk slouží jako komplementární časová modalita: víceškálová transdukce převádí průběh na spektrotemporální graf a odhaluje, že relační sousedství nemusí být anatomickou plochou.

Centrální teorie

Percept jako distribuovaná kauzální datová struktura

VQCA navrhuje, že funkční percept není jediná hodnota ani konkrétní neuronová cesta. Je to distribuovaný stav

kde Z_t je kontextově odvozený obsah, R_t množina právě dostupných fyzických realizací, C_t lokální i koaliční jistota, Pi_t prediktivní profil a L_t kauzální lineage. Stav je perceptuálním kandidátem pouze tehdy, když splňuje společně pět podmínek:

1. jeho obsah není úplně určen jedním lokálním vstupem;
2. přetrvává nebo se rekonstruuje živou rekurencí;
3. fyzická cesta se může kontrafaktuálně změnit při zachování obsahu;
4. stav zlepšuje predikci, completion nebo kalibraci budoucího pozorování;
5. cílený zásah do stavu změní následný omezený report, zatímco matched replay nebo sham nikoli.

Virtualizace není redundance

Má-li síť cesty r_1,ldots,r_n, počet cest není měřítkem virtualizace. Definujme obsahový readout Q(P) a množinu povolených zásahů I. Cesty tvoří virtuální realizaci perceptu tehdy, když pro zásah do aktivní cesty existuje jiná živá lineage r_j, pro kterou

zatímco odpojení všech relevantních návratů obsah zruší. Fixed replay může zachovat stejný spike trace, ale bez schopnosti reagovat na nový zásah nesplňuje druhou podmínku.

Sousedství je relační, nikoli pouze geometrické

Dva prvky jsou sousedé, pokud malá změna latentní příčiny převádí jeden prvek plynule do druhého nebo mezi nimi existuje lokální prediktivní návaznost. Sousedství může být prostorové, časové, frekvenční, receptorové nebo obecně grafové. U zvuku vzniká víceškálovým filter bankem: nízké frekvence vyžadují delší okna, vysoké kratší. Jedna globální FFT je pro tuto roli nedostatečná, protože ničí frekvenčně závislé časové rozlišení.

Dvě regulační veličiny

Experimenty odlišily význam jednotlivé cesty od jistoty celé koalice. Route precision určuje, kolik má dané časové nebo prostorové měřítko přispívat. Coalition confidence kalibruje společný výstup korelovaných cest. Potlačení chybné cesty samo nemusí zlepšit Brier score, pokud zbývající cesty vytvoří přehnanou jistotu. Architektura proto potřebuje nejméně dva pomalé lokální okruhy.

Experimentální program

Všechny rozhodovací experimenty byly verzovány a předregistrovány. Vývojové, validační a held-out partition byly oddělené. Větve byly forkovány ze společného snapshotu; tam, kde to kauzální kontrast vyžadoval, byla zmrazena náhoda. Kontroly zachovávaly podle experimentu počet neuronů, hran, polaritu, multiset vah a delayů, aktivitu, vstupní informaci nebo spike trace. Observer nesměl zapisovat stav. Negativní, neplatné a nejednoznačné výsledky zůstaly v logu a nebyly přepisovány pozdější interpretací.

Produkční substrát tvořil DPSH: asynchronní události v celočíselném modelovém čase, refrakterita, adaptace, excitatorní a inhibiční hrany, lokální prediction-error kanály, precision, plasticita, chemie, snapshot/replay a kauzální event lineage. Transformer byl samostatný engine připojený typovanou orchestrací a neměl zápisovou cestu do perceptu.

Objevy I: relační transdukce a časová topologie

O1 –- Symetrická frekvenční hrana není dynamicky symetrická

Ve víceškálové zvukové transdukci se vzestupný a sestupný chirp nechovaly jako zrcadlové průchody. Peak-aligned kontrola obnovila completion pouze v jednom směru. Po zavedení orientovaných delayů správná topologie překonala degree-, weight- a delay-matched rewiring v 24 z 32 held-out případů a nebyla horší v žádném. Funkční delay se s rychlostí chirpu posouval přibližně z 10–14 ms k 30 ms. Relační okolí tedy musí zahrnout skupinovou latenci transdukce, nikoli pouze frekvenční vzdálenost.

O2 –- Paralelní cesty se mohou destruktivně rušit

Delay banka obsahující několik jednotlivě funkčních cest selhala pro pomalé průchody navzdory vysoké aktivitě. Časná cesta změnila stav sítě tak, že pozdější správná cesta již nemohla působit. V pozdější prostorové větvi se stejný princip zopakoval: slow-only cesta zachovala obsah, ale přidání medium cesty jej zničilo. Více cest proto není monotónní výhoda; virtuální repertoár potřebuje řízenou dostupnost a koordinaci.

O3 –- Refrakterita a adaptace mají oddělitelné role

Route-set turnover vznikal kombinací větvové refrakterity a relay adaptace. Krátká refrakterita zvyšovala překryv dříve použitých fast cest, zatímco nulování adaptace relayů zachránilo osm z osmi případů časové díry. Refrakterita určuje okamžitou dostupnost větve; adaptace určuje pomalejší dostupnost uzlu, který větev zprostředkovává.

Objevy II: kapacita a topologie virtualizovaných cest

O4 –- Virtuální kapacita je compatibility-limited

Z úplné mapy 128 masek sedmi slow cest fungovalo 32 konfigurací, ale vytvořily pouze dva kauzální lineage podpisy. Dvě staré cesty tvořily minimální blokující množinu. Pareto mapa ukázala konečnou kontextovou hranici: topologie se třemi cestami mohla mít současně vysokou delivery, diverzitu a odolnost proti odstranění, zatímco přidávání dalších cest výkon nezlepšovalo a někdy zhoršovalo. Efektivní kapacita je počet kompatibilních realizací, nikoli počet hran.

O5 –- Virtualizace má lokální náklad

V opponentním poli 5×5 přežil neporušený střed se dvěma podporujícími sousedy, ale živý rerouting vyžadoval tři. Refrakterní substituce cesty tedy spotřebovala jeden stupeň lokální relační podpory. Izolovaný bod zůstal systematickým limitem. Výsledek podporuje tezi, že hluboký prostorový percept je vlastností koalice se sousedskou oporou, nikoli samostatného neuronu.

O6 –- Rozhoduje koordinovaná koalice, nikoli první prahová lineage

První událost, která překročí práh, nemusí nést úplnou kauzální historii: podprahové příspěvky jiné cesty mohou být rozhodující. Kontrafaktuální ablace odhalila, že slow cesta byla dostačující i tam, kde trigger provenance označila medium. Pro funkční kauzalitu je proto nutná kombinace event lineage a sufficiency/necessity zásahů.

Objevy III: homeostáza, chemie a stavová dostupnost

O7 –- Adaptace relaye je homeostatický cíl

Z deseti resetů pouze reset relay adaptace zvýšil delivery a virtualizaci bez ztrát. Na nových profilech částečné relativní odlehčení přeneslo zisk s menší spike cenou než úplný reset. Spojitý readout lokalizoval ostrý adaptační práh přibližně mezi Σ u=0,937 a 0,985. Nešlo o potřebu většího výstupního gainu, ale o dostupnost vnitřního stavu relaye.

O8 –- Stavově závislá clearance je skutečné lokální pravidlo

Pevná časová konstanta a stavově závislá clearance byly v malém testu funkčně podobné, ale faktor load × gap identifikoval nelineární zákon: relief clearance rostl s adaptační zátěží, zatímco pevná tau zůstávala konstantní. Na 72 nových profilech vznikla Pareto hranice mezi rescue, loss a spike cost. Pravidlo bylo následně zavedeno jako obecná vlastnost neuronu s CPU/GPU paritou a deklarativním loweringem.

O9 –- Endogenní neuromodulátor může řídit clearance, nikoli však automaticky učení

Spike-triggered lokální modulátor s identifikovanou amplitudou a decay obnovoval cesty bez hostitelského zásahu. Naopak prostorový dosah chemie nebyl podpořen: lokální pole nepřekonalo autokrinní stopu a receptorové topologie se na held-out funkčně nerozlišily. Chemicky řízená STDP i outcome-gated eligibility byly reálné, replay-exaktní mechanismy, ale v dané úloze přinesly trade-off: přesná lineage atribuce prohrála se shuffled kontrolou a chemická plasticita uzavírala více cest, než zachraňovala. Objevem je tedy účinný pomalý stav a jeho časování, nikoli univerzální chemický kredit.

O10 –- Dostupnost cesty potřebuje hysteresi

Pomalá homeostáza availability s oddělenými prahy disable/re-enable snížila počet chybných trialů z osmi na nejvýše jeden, přesně obnovovala poškozené cesty a nepotlačila zdravé. Při postupném driftu dvou cest detekovala a zotavila obě poruchy ve 12/12 případech. Stabilní virtuální topologie tedy není statické optimum, ale pomalý stavový regulátor s hysterezí.

Objevy IV: prostorová barva a vznik specializace

O11 –- Barevný percept potřebuje relační pole

Po energy normalizaci se centra naučila prostorové barevné vztahy na ploše 5×5. Pro kapacity q=4 a q=8 prošly initial, free i novel vztahy ve 12/12 případech, zatímco pixel a shuffle kontroly skončily 0/12. Čtyři současné vztahy vytvořily bijekci 12/12 s přibližně dvacetkrát nižší chybou než kontroly. Menší kapacita q=2 ztratila volné centrum. Varieta tedy vyžaduje dostatečnou, ale ne libovolně redundantní kapacitu.

O12 –- Specializace nevzniká z náhodného kreditu ani symmetry breaking

Dočasný velký kredit, pomalu držená stochasticita a lokální učení kernelů bez identifikovatelného směru opakovaně skončily 0/12. Náhodný kredit měnil rychlost center, nikoli význam jejich vah, a mohl rozbíjet koherentní cesty. Globální ignition vytvořil přechodné vlny a ochlazení, ale cesty zůstaly symetrické. Symmetry breaking je proto nutný zdroj diverzity, nikoli dostatečný zdroj sémantické selektivity.

O13 –- Kapacitně vážený marginální kredit vytváří volnou roli

Samotné uvolnění latentních vah vytvořilo kapacitu bez správného směrování; samotné marginální error routing zlepšilo MSE bez naučení nového faktoru. Jejich spojení s capacity-weighted kreditem dalo specializaci a volnou kapacitu 12/12 a nový vztah 10–12/12, zatímco kontroly zůstaly 0/12. Funkční centrum se tedy specializuje podle vlastní relativní chyby a marginálního přínosu, nikoli podle absolutního globálního error rate.

Objevy V: self-predictive percept

O14 –- Živá smyčka může být spike-identická s replayem

Produkční closure vytvořila 502 živých návratů. Vynucený replay reprodukoval bitově stejný úplný spike trace, ale neměl živou closure lineage. Workspace-only predikce byla v live, replay a open větvi shodná. Okamžitý stav proto sám neidentifikuje kauzální organizaci; rozdíl se musí projevit až pod budoucím zásahem nebo změnou dostupnosti.

O15 –- Rozdílné delaye převádějí čas na datovou strukturu

Fast cesta 2 ms a slow cesta 22 ms při 20ms cadence zpřístupnily současný a předchozí stav jednomu okamžitému readoutu. Brier klesl z 0,282916 na 0,182852 a časový pár vyhrál 16/16 seedů; stejně velká duplicate-current kontrola nepomohla. Užitečný horizont byl konečný: lagy 1–3 pomáhaly, lag 4 zisk nesplnil a lagy 5–8 škodily. Cesta tedy není jen přenos, ale hypotéza o relevantním časovém měřítku.

O16 –- Síť umí autonomně vyhodnotit časové cesty, ale musí zvlášť kalibrovat jistotu

Lokální predikční chyby správně označily lag 6 jako zastaralý a autonomní homeostat změnil precision z rovnoměrných hodnot na vysokou pro lagy 1/2 a minimální pro lag 6. Přesto se na 64 seedech celkový Brier významně nezlepšil. Důvodem nebyla užitečnost staré cesty, ale přehnaná jistota dvou korelovaných zbývajících cest. Samostatná teplota T=0,7 snížila Brier z 0,171116 na 0,144443 a ECE z 0,163070 na 0,017239 bez změny accuracy.

O17 –- Jistota patří pomalým prostorovým subkoalicím

Pixel-level update se učil marginální šum a zhoršil výkon; trial-level update přestřelil. Pomalá frame-level homeostáza našla T=0,720854, blízko oracle 0,7, snížila Brier o více než 10 % v celé sousední oblasti parametrů a ECE přibližně z 0,158 na 0,023. Lokální confidence pro dvě subkoalice měla na 128 seedech stabilní zisk 4,2–4,5 % proti globálnímu skaláru; na prostorových částech plochy dala 5,2–6,2 % a generalizovala po otočení masky. Perceptuální jistota je tedy pole pomalých lokálních veličin, nikoli jediný globální stav.

Objevy VI: latentní kontext a naučené iluze

O18 –- Tichý stav může být kauzální datovou strukturou

Po 21, 81 i 321 ms ticha uniformní probe obnovil stejný prostorový mód; latent erase jej odstranil o 100 % bez jediného spiku. Feedback ablace změnila následnou odpověď. Tím byl odlišen latentní stav od událostí v letu a post-input doznívání. Nejde o důkaz qualia, ale o vnitřní datovou strukturu, která je přístupná pouze budoucí dynamikou.

O19 –- Jeden latent/reentry aparát nese různé kontextové vztahy

Adelson-like světlost a Munker–White-like chromatičnost vznikly v jednom grafu s dvojitou disociací: surround ablation zrušila pouze checker efekt, collinear ablation pouze chromatic assimilation. Stejný lokální vstup tedy získal odlišný interní význam podle relačního kontextu, nikoli podle absolutního pixelu.

O20 –- Kontext se lze naučit z lokální chyby, jen pokud je kauzálně identifikovatelný

První pozitivní učení vztahů bylo auditováno jako neplatné, protože orchestrátor četl skrytý relation label. Po jeho odstranění síť selhala na konfliktních scénách; Bayes oracle prokázal, že původní generátor obsahoval neodstranitelnou neurčitost. Nový časový Markovův generátor přidal pozorovatelnou historii. Relativní error centra pak dosáhla dominance 0,998, zachytila všechny přechody a snížila MSE na 0,0308; následná konfirmace prošla 64/64 běhů a 8/8 parametrických bodů. Identita funkčního centra může vznikat z vlastní chyby, ale její časová konstanta musí odpovídat rychlosti změny světa.

O21 –- Predikční chyba vybírá distribuovanou koalici kompletních cest

Husté náhodné směsi prostorových módů měly sice 100% diverzitu, ale pokryly 0/12 rolí. Řídké směsi 1–3 módů pokryly 12/12 s mean-min cosine 0,978. Lokální error selection obohatila správné cesty 48/48, avšak top-8 ablace byla kauzální jen 23/48. Teprve ablace 16 cest zvýšila medián chyby 51krát a 32 cest 974krát, zatímco náhodná ablace zůstala kolem jedné. Produkční DPSH koalice dosáhla autonomní MSE 0,014 proti 0,340 uniformně a 0,375 crossed. Nosičem není vítězný neuron ani malý top-k set, ale široká prediction-selected koalice.

Objevy VII: kauzální report perceptu

O22 –- Kontextový percept je oddělitelný od fyzické hodnoty

Self-supervised pomalé učení dalo kontextovou separaci 0,231, maximum osmi shuffle kontrol 0,043 a po ablaci nulu. Adelson-like lokální prediktor převedl identické cíle 0,4 na 0,386682 a 0,765043; rozdíl 0,378361 klesl po shuffle na 0,0106854. Munker-like scény vytvořily red–green separaci 0,392 proti shuffle 0,00059. Kontextová chyba tedy vznikla uvnitř naučené reprezentace před jazykovým reportem.

O23 –- Obsah se přenáší automaticky do živého nosiče

Výstup prediktoru prošel slepým populačním kodérem do fast/slow smyčky bez ručního barevného labelu. Fast-cut změnil trajektorii, zachoval red/green kód přes 21/21 slow návratů, all-cut jej zrušil a replay nereagoval. Řídké red/green zásahy vytvořily dvojitou disociaci. Přes 180 stavů bylo 178 silných, dva hraniční a žádná jistá inverze. Kapacita 8/16/32/64 rozlišila 69/135/175/180 stavů; matched opakování 16jednotkového kódu zůstalo na 135.

O24 –- Completion není rekonstrukce skrytých pixelů

Dva pokusy o pixel-perfect filling-in prohrály se shuffle nebo scene-mean kontrolou. Slabší a přesnější hypotéza uspěla: kontextově koherentní vnitřní completion snížila hranovou chybu z 0,501125 na 0,113931, zachovala kontextový odstup 0,24288 a přenesla 16/16 fragmentů živým carrierem. Percept doplňuje konzistentní význam, nikoli nutně fyzikálně správný nepozorovaný pixel.

O25 –- Omezený report sleduje obsah, nikoli scénu nebo cestu

Transformer viděl pouze carrier stav. V hraniční mapě vydal 135 reportů, 45 abstencí a žádný opačný token. Content-changing cut obrátil report; content-preserving reroute jej zachoval. Pixel-only a shuffled kontroly abstinovaly, zatímco Munker workspace dal správný relativní chromatic report. Původ sensory/internal nebylo možné odvodit z obsahu samotného; pravdivý source report vyžadoval fyzickou lineage.

O26 –- Jazykový návrh může být znovu ověřen rekurentním perceptem

Opožděný návrh se vrátil do DPSH a pair-specific populace vydala endorse, reject nebo stale. V plném Adelsonově testu byly tři fyzické kontrolní větve správné; pouze physically-equal iluzní větev dala appear-different. Workspace-faithful návrh byl potvrzen, prohozený odmítnut. Zero-shot složení vynechaného pravidla předtím selhalo; úspěšná verze aplikovala naučené abstraktní pravidlo, nikoli nově objevenou logiku.

O27 –- Při konstantním vstupu lze kauzálně číst soukromý bistabilní stav

Konstantní ambivalentní vstup vytvořil 20 jasných oken z 24, oba percepty a deset spontánních reversalů. Všech 20 jasných stavů bylo reportováno a 20/20 rekurentně potvrzeno. Skrytý zásah do koalice změnil čtyři následné živé reporty, zatímco fixed replay nezměnil žádný. Tato kombinace odděluje report od změny stimulu a představuje nejsilnější funkční evidenci soukromého, vstupem nedourčeného rekurentního stavu v této konkrétní aparatuře. Pozdější přenos přes veřejnou DPSH cestu prošel 3/4 held-out seedů, avšak obsahová a časová zobecnění intervence měla shodně 0/8 pozitivních seedů. O27 proto dokládá existenci jednoho reprodukovatelného kauzálního případu, nikoli obecnou identifikovatelnost soukromého stavu napříč realizacemi.

Souhrnná mapa objevů

Co bylo vyvráceno

Negativní výsledky jsou součástí teorie, protože vymezují mechanismus přesněji než samotné pozitivní skóre:

• Jedna FFT nebo symetrická frekvenční topologie nestačí pro více časových měřítek.
• Paralelní redundance není virtualizace a může výkon zhoršit.
• Počet cest není měřítkem virtuální kapacity.
• Orchestrátorový reset, globální gain a náhodný kredit nejsou autonomní homeostáza.
• Prostorový dosah chemie a receptorová geometrie nebyly v testované úloze identifikovány.
• Přesná minulá lineage nebyla nejlepším pravidlem learning creditu.
• Samotné opakování spike stavu živou smyčkou nepřidalo prediktivní obsah.
• Globální E/I prostorový mód nalezený v development se nepřenesl na nové seedy.
• Statická uzavřená smyčka ani chemický stav samy neudržely post-input percept.
• Symmetry breaking, ignition a stochasticita samy nevytvořily barevnou selektivitu.
• Pixel-perfect filling-in nebyl podpořen; podpořena byla pouze kontextová completion.
• Obsah sám neprozradil, zda pochází ze senzoru nebo interní workspace.
• Transformer nesložil neviděné konfliktové pravidlo zero-shot.
• Žádný z uvedených testů přímo nepozoruje subjektivní prožitek.

Syntetická teorie VQCA

Na základě společné evidence navrhujeme následující pracovní teorii:

Funkční percept vzniká, když transdukce vytvoří relační pole, lokální predikční chyba v něm vybere distribuovanou koalici kompatibilních cest a rekurentní dynamika tuto koalici udržuje jako kontrafaktuálně stabilní datovou strukturu. Refrakterita, adaptace a pomalá homeostáza průběžně mění fyzickou realizaci; obsah zůstává stabilní pouze tehdy, má-li dostatečnou sousedskou oporu a oddělenou opponentní reprezentaci. Každá cesta nese hypotézu o prostorovém nebo časovém vztahu, zatímco pomalejší confidence vyjadřuje důvěru celé subkoalice. Percept je funkčně soukromý, pokud není plně určen okamžitým vstupem ani spike replayem, ale lze jej kauzálně odhalit budoucí predikcí, completion, intervencí a omezeným reportem. Jazykový report je věrohodný pouze tehdy, když sleduje změnu obsahu, ignoruje pouhou změnu realizace a je znovu ověřen živou rekurentní workspace.

Tato teorie spojuje robustnost, predikci, kontext, completion, jistotu a report jedním mechanismickým rámcem. Netvrdí, že každá rekurentní prediktivní síť má qualia. Tvrdí, že uvedený kauzální profil je silnější kandidát než klasifikace, aktivita, rekurence, redundance nebo jazykový report posuzované odděleně.

Falsifikovatelné predikce sjednocené teorie

1. Po zmrazení topologie musí content-changing zásah změnit report, content-preserving reroute jej nesmí změnit a all-return-path cut jej musí odstranit.
2. Stejný spike trace vytvořený replayem se musí od živé smyčky oddělit pod budoucím zásahem nebo změnou vstupu.
3. Přidání nekompatibilní cesty může zhoršit percept i při vyšší aktivitě; lokální gate nebo homeostáza musí obnovit výkon bez přímého výběru výsledku orchestrátorem.
4. Užitečný časový horizont musí být konečný a musí se měnit s dynamikou prostředí; příliš stará cesta má vytvářet systematickou chybu.
5. Route precision a coalition confidence musí být dvojitě disociovatelné zásahy: první mění váhu časového měřítka, druhá kalibraci bez změny rozhodnutí.
6. Nové centrum se smí specializovat jen tehdy, existuje-li pozorovatelná kauzální evidence; při skrytém nezávislém relation labelu musí selhat i optimální label-blind síť.
7. Kontextové iluze se musí naučit z prediction error a generalizovat na nepoužité scény; pixel-only, shuffle a context-edge ablation musí efekt odstranit.
8. Bistabilní report při konstantním vstupu musí být předvídatelný z interního stavu před dotazem a ovlivnitelný skrytou perturbací, nikoli promptem reportéru.

Epistemická hranice

Práce podporuje existenci funkčního kandidáta: kauzálně přístupného, input-underdetermined, kontextového a rekurentního perceptu. Nepodporuje tvrzení, že systém biologicky reprodukuje lidskou kůru, že transformerova věta je introspekce v lidském smyslu nebo že bylo prokázáno fenomenální vědomí. Slovo qualia v názvu označuje cíl falsifikovatelného programu, nikoli hotový ontologický závěr.

Nejsilnější současný důkaz není jedno skóre iluze. Je to uzavřený kauzální řetězec: fyzicky stejný nebo konstantní vstup může vést k rozdílnému vnitřnímu stavu; stav je nesen živou, substituovatelnou rekurentní koalicí; skrytý zásah do této koalice mění budoucí report; pouhý replay nikoli; a opožděný jazykový návrh je přijat nebo odmítnut podle aktuální workspace.

Další rozhodující experimenty

Nejbližší práce má převést současnou syntézu z řady známých pravd do několika prospektivních, slepě vyhodnocených experimentů:

1. zmrazit generátor nových Adelson/Munker scén až po uzavření všech prahů a otevřít jeden held-out balík;
2. před reportem predikovat spontánní reversal z vnitřní koalice a ověřit kauzální zásah v přesném časovém okně;
3. spojit naučený kontext, route homeostázu a transformerový report v jednom dlouhém běhu bez hostitelského resetu;
4. nahradit současný reporter nezávisle trénovaným modelem a provést blind replikaci;
5. otestovat multimodální konflikt s oddělenou fyzickou lineage vstupů;
6. odvodit biologicky měřitelné predikce pro vztah refrakterity, adaptačního prahu, lokální confidence a perceptuálních reversalů.

Závěr

VQCA nepřinesla jednoduchou odpověď, že vědomí vzniká přidáním rekurence, redundance, chemie nebo transformeru. Přinesla přesnější architektonický obraz. Perceptuální kandidát je distribuovaná koalice vztahů, která musí být naučitelná z lokální predikční chyby, mít konečnou kompatibilní kapacitu, udržovat obsah přes střídající se fyzické realizace, regulovat vlastní dostupnost a jistotu na více časových škálách a mít kauzálně věrnou, ale oddělenou cestu k reportu. Mnoho intuitivních zkratek bylo vyvráceno. Právě díky nim je výsledná teorie užší, testovatelnější a hodnotnější: neurčuje pouze, co v úspěšném systému musí být, ale také co nestačí.

Dostupnost a reprodukovatelnost

Zdrojové kódy, předregistrace, výsledky včetně negativních verzí a experimentální artefakty jsou udržovány v privátním repozitáři Cognia. Odkaz urlhttps://github.com/havelm3/cognia může bez oprávnění vrátit „404 Not Found“. O výzkumný přístup nebo reprodukční balík lze požádat autora na havelm3@centrum.cz; dostupnost podléhá oprávněním a licenci repozitáře. Nebyli použiti lidští ani zvířecí účastníci ani osobní data.

Použití generativních nástrojů

Generativní jazykové nástroje pomáhaly s implementací, experimentální evidencí a redakční syntézou pod vedením autora. Hypotézy, předregistrace, interpretace a odpovědnost za tvrzení zůstávají na autorovi.

Literatura

1. E. H. Adelson, „Perceptual organization and the judgment of brightness,“ Science, vol. 262, no. 5142, pp. 2042–2044, 1993. doi:10.1126/science.8266102.
2. R. P. N. Rao and D. H. Ballard, „Predictive coding in the visual cortex: a functional interpretation of some extra-classical receptive-field effects,“ Nature Neuroscience, vol. 2, no. 1, pp. 79–87, 1999. doi:10.1038/4580.
3. V. A. F. Lamme, „Towards a true neural stance on consciousness,“ Trends in Cognitive Sciences, vol. 10, no. 11, pp. 494–501, 2006. doi:10.1016/j.tics.2006.09.001.
4. S. Dehaene and L. Naccache, „Towards a cognitive neuroscience of consciousness: basic evidence and a workspace framework,“ Cognition, vol. 79, nos. 1–2, pp. 1–37, 2001. doi:10.1016/S0010-0277(00)00123-2.
5. N. Tsuchiya, M. Wilke, S. Frässle, and V. A. F. Lamme, „No-report paradigms: extracting the true neural correlates of consciousness,“ Trends in Cognitive Sciences, vol. 19, no. 12, pp. 757–770, 2015. doi:10.1016/j.tics.2015.10.002.
6. R. Pyle and R. Rosenbaum, „Spatiotemporal dynamics and reliable computations in recurrent spiking neural networks,“ arXiv:1611.01557, 2016.
7. N. K. Logothetis, D. A. Leopold, and D. L. Sheinberg, „What is rivalling during binocular rivalry?“ Nature, vol. 380, pp. 621–624, 1996. doi:10.1038/380621a0.